Vítězce cyklistické sčítací výzvy přirostl k srdci veslařský trenažér

Lékařka Adéla Hanáčková, která pracuje na poliklinice Lípa v pražských Nových Butovicích a občas jezdí sloužit do Neratovic, má ráda sport. V naší dvoutýdenní cyklistické sčítací výzvě zvítězila vzdáleností 769.670 metrů. Kolik jí je let?

„Je mi zatím a stále 29 let, ale třicítka mi už čím dál významněji buší na dveře :-)“

Jakého nejcennějšího výsledku jsi dosáhla jako veslařka?

„Veslování se věnuji už jen velmi rekreačně. Na vodu se nyní dostanu například jen při doplnění posádky v rámci univerzitních závodů. Asi jako jednomu z mála veslařů mi k srdci dost přirostl veslařský trenažér, který mám svůj vlastní a který přes zimu několikrát týdně zapřáhnu. Letos zvláště v počátcích koronavirové karantény mi byl skvělým společníkem. Nejlepší výsledky ve veslování jsme zaznamenala právě v zimních trenažérových sezónách, ale ráda vzpomínám i třeba na letní sezónu 2011, kdy jsem začala jezdit v lehkých vahách.“

Jaké máš další koníčky?

„Mám ráda pečení… A taky konzumaci jídla :-D“

Co říkáš našemu projektu?

„Projekt Row4fun se mi moc líbí, protože mám obecně ráda čísla a v tomto projektu se to sčítáním a čísly jen hemží 🙂 Právě sčítací výzvy se mi líbí, protože často jedu spíše na délku než rychlost, ale samozřejmě dost záleží na volném čase.“

Sledovala jsi i průběžné výsledky ostatních?

„Ve sčítací cyklistické výzvě jsem párkrát na průběžné výsledky koukla, ale asi moc to můj výsledek neovlivnilo. Aktuálně kilometry na kole nabírám hlavně cestou do práce a z práce a dost záleží, jak moc se mi chce nebo nechce si cestu z práce prodloužit. A taky záleží na počasí :-)“

Jaký jsi měla ve výzvě denní rekord? A mimo výzvu?

„Můj denní rekord v průběhu výzvy byl, pokud se nemýlím, 86,79 km. A moje nejdelší ujetá vzdálenost za den je 108,75 km. Ale tu určitě plánuji letos vylepšit.“

Máš nějakou oblíbenou cyklotrasu?

„Oblíbené cyklotrasy v okolí Prahy mám spíše na sever. Někdy se vydám směr Neratovice, Mělník, jindy na Kralupy nad Vltavou nebo na Starou Boleslav. Ale takovou malou srdcovou záležitostí je doma u Uherského Hradiště výšlap na Bunč :-)“

Adéla Hanáčková

Pro Row4fun.com text zpracoval Zdeněk Paroulek.

Michal Havlíček dělá kdejaký sport, ale nejvíc miluje triatlon

Příští rok Michal Havlíček oslaví padesátiny, ale stále maká jako ďábel. Má za sebou mnoho set závodů – hlavně triatlonových, duatlonových, běžeckých, plaveckých nebo cyklistických. Ve sčítací výzvě Row4fun.com uběhl za 12 dní 253 200 metrů. Nedávno totálně změnil profesi, proč?

„Těch důvodů je několik. Pokud bych je měl brát podle důležitosti, tak hlavní by byly následující. Zaprvé dcera… V roce 2016 jsem si uvědomil, že moje pětiletá dcera Míša půjde za chvíli do školy a nejhezčí roky s ní promrhávám v práci, to byl asi ten nejsilnější impuls.
Zadruhé vyhoření… Po třinácti letech v bankovnictví a předešlých letech ekonomických pozic jsem začal zjišťovat, že již nemůžu klientům nabídnout plnohodnotný servis ,s úsměvem´. Navíc bankovnictví z dob počátků a konce mé ,bankovní kariéry´ bylo zcela odlišné a představy mé a vedení banky se v závěru již zcela rozcházely – já chtěl lidem nabízet služby, které bych si koupil sám, banky prakticky pouze prodej ,za každou cenu´.
Zatřetí čas na sebe… Časové zatížení v bankovnictví bylo enormní a času na oblíbený sport se mi dostávalo čím dál méně – brzy ráno, pozdě večer a o víkendech…“

Nicméně přechod z bankovnictví na základní školu ti také musel dát pěkně zabrat, ne?

„V počátku učitelování sice bylo potřeba si dodělat na UJEP dvouleté pedagogické minimum, neboť i když jsem vystudoval VŠCHT, bylo to pro učitelskou profesi nedostačující. Také přípravám na hodiny, jako začátečník školstvím nepolíben, jsem potřeboval věnovat více času, nicméně postupně se to začalo srovnávat a fungovat. Působím jako učitel na druhém stupni jáchymovské základní školy a vyučuji chemii, fyziku, přírodopis a tělesnou výchovu. Jelikož chlap je vlastně stále dítě, musím říct, že jsem se v tomto zaměstnání našel. V letošním školním roce jsem dostal i svojí první třídu jako třídní učitel a myslím si, že si to vzájemně s žáky náramně užíváme.“

Máš ještě nějaké další koníčky?

„Na další koníčky již moc času nezbývá, tudíž bych řekl, že vše se točí kolem sportu a dcery. Rád se také setkávám s přáteli v obci, kde bydlím. Bydlím v Hájku nedaleko Karlových Varů, kde se sešlo uskupení podobně ,postižených’ jedinců, kdy většinu jsem nakazil a strhl ke sportu a k závodění. Hájek se v roce 2013 stal obcí roku v Karlovarském kraji a myslím si, že zcela po zásluze – i sport zde má od vedení obce velkou podporu. Obec sice nemá žádné běžné ulice, nicméně před pár lety jsme jedno z míst, kde žije parta sportovců, pojmenovali uliční cedulí Pupkaní. Má asi 15 domů a žije zde již 5 ironmanů a 9 maratonců… Troufnu si říci, že to je na zápis do knihy rekordů. Zajímavostí je, že název ulice se dostal i do navigací, byť to není oficiální.“

Jak jsi objevil Row4fun.com?

„Projekt jsem objevil čistě náhodou na Facebooku. Pak jsme si prohlédl webové stránky a byl jsem lapen… Nádherné výzvy, do kterých jsem se začal přihlašovat, když jsem se v době koronaviru nemohl střetávat na závodech reálně. Nejdřív jsem vyhrál jednu vaši cyklistickou výzvu a pak se objevila sčítací výzva v běhu… Prvních pět dní jsem běhal v rámci standardního tréninkového plánu, ale pak se můj soutěživý duch projevil naplno a zbylých sedm dní nabíhal více kilometrů, abych si splnil vnitřní cíl 12 dní = 12 půlmaratonů a ukončení vítězstvím přesně v den svých narozenin. Projekt je skutečně výborný a každý si tam určitě najde to své… Mě přinutil na stará kolena k objemovému tréninku jako ,za mlada´, který se, pevně doufám, projeví v nadcházejících skutečných závodech.“

Kudy jsi běhal?

„Trasy byly opravdu různé – někdy v okolí místa bydliště, někdy na výletech do Krušných hor a někdy v lázeňských lesích Karlových Varů, kdy jsem předal dceru na její trénink a mezitím si také zaběhal.“

Běhá celá rodina?

„Z rodiny aktuálně běhám já a dcera. Dcera je aktivní v lyžařském oddílu, ze kterého vzešly takové hvězdy jako Lukáš Bauer nebo Petra Nováková. No a její fotr, který se nechce smířit s věkem, dělá kdeco, ale nejvíc miluje triatlon. Aktuálně se blížím hranici 1800 závodů celkem a nejbližší cíle jsou dokončení posledního ironmana a také 50. maratonu na své padesátiny.“

Můžeš nám trochu představit oddíl, kterého si předsedou?

„Oddíl jsem založil v roce 1994, tedy již má nějakou tu historii za sebou. Vznikl odštěpením od tehdejší Slavia Karlovy Vary především z důvodu finanční nezávislosti a zaměření. Hlavním zaměřením jsou vytrvalostní sporty všeho druhu. Však to má i v názvu… Mimochodem zřejmě nese nejdelší název v České republice: Adventure Crazy Endurance Sports Team Karlovy Vary. Tento název by dělal asi pořadatelům závodů dost problémy, tak zkráceně využíváme prvních písmen ACES Team K. Vary.“

Co tě nejvíc baví z té škály sportů, které děláš?

„Jasnou prioritou je triatlon, především na delších tratích. Nicméně sezona triatlonistů je velmi krátká, jen asi tři měsíce. Takže po zbytek roku rád provozuji právě běh, běh na lyžích a další výzvy.“

Michal Havlíček

Se souhlasem Michala Havlíčka přebíráme jeho internetový deník o průběhu sčítací výzvy Row4fun.com z přelomu května a června – 12 dní = 253,2 km:

Náhodou jsem narazil na dvanáctidenní výzvu, spočívající v tom, kolik za tu dobu naběháte kilometrů. Nerozvážně jsem to zakliknul s tím, že si pojedu své tréninkové tempíčko a mohlo by to těch 100 km dát…

1.– 5. den… Posílám výsledky z mých standardních tréninků a závodů a nevěnuji výzvě příliš pozornost… i tak zjišťuji, že se pohybuji mezi TOP 4…. s cca 69 km.
Tady přesně vím, že ta „opice“ vlezla do hlavy a řekla mi….“voe, to zkusíš“….a v tu chvíli už za ty roky vím, že se stávám neovladatelným.

6. den… dávám téměř 25 km, celkově jsem přes 93 km a jdu do čela o 700 metrů.

7. den… něco přes 20 km a očekávání, jak se ostatní zachovají…jsou silný…klesám na 2.místo s cca 114 km a se ztrátou přes 3 km na čelo… začínám tušit, že tato výzva bude hodně bolet a bude potřeba přes 200 km.

8. den… bolavej vyrážím brzo ráno na trať… a když je ten Celosvětový den běhu posílám soupeřům dávku 35 km a uvidíme, jak jsou psychicky odolný….já sám jsem „na plech“, ale to naštěstí u virtuální výzvy nevidí… druhý „dává“ slušných 21 km.

Po dvou třetinách závodu: 1. Havlíček 149 km x 2. Chlup 138 km… bitva bude pokračovat další 4 dny…

9. den… noc probdělá, vstávání po čtyřech, schody na snídani sjíždím vsedě… bilance není dobrá… i kdybych měl dnes běžet jen půlku toho, co bude třeba, pořád to bude kurwa dlouhý….na jednom rameni sedí „opička“, která mi sděluje „tak co ,mladíku’, jsme u konce sil, což?“… na druhé rameno si sedá jiná opička a povídá „dopij to blbý kafe, nazuj ty zasraný tenisky a běž Forreste, utíkej“… tak tedy zase utíkám…. a večer s napětím odesílám další dávku…31,5 km… hlavní soupeř dává odpočinkových 5 km…

1. Havlíček – 181 km, 2. Chlup – 143 km, další umístění již ztrácejí cca 70 km

Jdu do hospody… úbytek 5 kg na váze musím dohnat…3 dny budou ještě dlouhé…ano, zítra běžím na utopence a 5 plzýnek?

10. den… jsem línej i na popis mého aktuálního stavu…takže to nechám na jiné….

Zakázaný ovoce – Zas ráno
https://www.youtube.com/watch?v=Ix7sMctrhfo

Sedím a přemítám,
jak se to nedělá a mám
snad v hlavě nasráno.
Vstávám, jdu do toho,
začnu teď nanovo, mám rád,
když přijde zas ráno.
Mám chuť žít, osudu na frak dát,
zvýšit obrátky, už se nebudu bát.
Nechci stát v koutě jako tolikrát.
Lepší hned shořet, než vyhasínat.
Vyhasínám.
Zbejvá pár věcí,

co bych chtěl udělat a říct,
než nepřijde ráno.
Dneškem svět nekončí,
zatím mám čas a nic víc
není nikde psáno.

Rozhodně včerejším „trhákem“ nechci usnout na vavřínech… jsem rozhodnut dnes ostatní psychicky dorazit a dostat se po deseti dnech přes magickou hranici! No jo, ale jak? Ráno hlava i tělo vzdoruje jako zatím dosud ne… slova dcery také příliš optimismu do žil nevkládají „tatínku, tobě je špatně?….“
Tak dnes jen „odpočinkově“ 24 km…. druhý v pořadí dává „dvacku“…

1. Havlíček – 205, 2.Chlup –163, 3. Jandlová – 131

11.den… rád čtu a poslouchám jednoho známého mentálního kouče: „Cokoliv si umíš představit, toho můžeš dosáhnout“… „tvé limity jsou pouze takové, jaké si ty sám dovedeš představit a nastavit“… ok… nemám limity, jedeme dál… proč je ale do pr… tolik kopců v těch lesích Krušných hor?

Nicméně dnes, předposlední den výzvy mě nic nebolí….vždy říkám, až mě nebude nic bolet, budu mrtvej… že by už?… každopádně dnes by to mohlo být „na pohodu“ … jenže chčije a chčije… 28 km, soupeři 26 km a 25 km.

Před posledním dnem: 1. Havlíček – 233 km, 2. Chlup –189 km, 3. Jandlová – 156 km

12. den… narozeninový den… narozen v 0:30 a poprvé tedy vybíhám jako 49-letý…čekal jsem, že každý rok bude znát, ale dnes to platí dvojnásob… ale je to v této výzvě naposled… kurwa naposled a to je sakra velkej důvod běžet, i když chčije celý den slušně….
Výpočtem jsem si určil dnešní cíl…20 km a ten byl splněn. Další soupeři dnes cca 15 km, 26 km…můj obdiv sklízí žena na 3.místě celkově… poslední den vyšvihnout takovou kilometráž…

Konečné pořadí:
1. Michal Havlíček – 253 200 m
2. Jaroslav Chlup – 203 650 m
3. Blanka Jandlová – 182 300 m
4. Winston Wolf – 165 810 m

Tak si to shrňme – 12 dnů běhů bez volna, celkem 253 200 m.

Proč jsem to ke konci nasměřoval na tak divné číslo?

Jednoduché – je to 12 x 21,1km = 253,2 km, neboli 12 půlmaratonů v řadě po sobě.

Co mi výzva přinesla?

Opět potvrzení, že věk je jen číslo, že možnosti má člověk téměř neomezené a zvládne vše, co si usmyslí. Dala také slušný objemový základ pro delší triatlony a běhy na sezónu.

Co mi výzva vzala?

5 kg tuku, dost vaziva v kloubech a dvoje prošlapané střevíčky.

Mimochodem během výzvy jsem nepozřel žádný ionťák, gel, brufein ani jiné podpůrné prostředky… prostě jen přírodní strava bez chemie – řízky, utopenci, sekaná, pivo a kafe…

Pro Row4fun.com text zpracoval Zdeněk Paroulek.

Michal Havlíček (Facebook):
„Chtěl bych touto cestou poděkovat pořadatelům za Sčítací výzvu, která mě donutila k objemovému tréninku a přípravě na sezonu (maratony, halfironamny, triatlony). Sám bych to “nedal”.
Díky Díky !!!“

Jak se rodilo trojnásobné absolutní vítězství ve virtuálním závodě Hostivice RUN

Ještě nedávný veslařský reprezentant Milan Viktora se s chutí pustil do všech tratí ve virtuálním závodě Hostivice RUN 2020. Přineslo mu to absolutní vítězství v běhu na pět, deset i jednadvacet kilometrů! V jakém je momentálně vztahu s veslováním?

„U veslování mám spoustu kamarádů, takže sleduji dění okolo, ale aktivně se již nezapojuji. Veslování nyní zařazuji jen v rámci fyzické přípravy v novém zaměstnání, kde chodím pravidelně na trenažér, je to podle mě jeden z nejefektivnějších tréninkových prostředků.“

Proč jsi si vybral právě profesi hasiče?

„Trochu mě v tomto inspiroval bývalý parťák z Dukly Honza Vetešník, který nastoupil k drážním hasičům rok přede mnou. Protože nevydržím dlouho sedět na zadku, a nechci spadnout do stereotypu, tak jsem hledal práci, která bude proměnlivá a kde bude zapotřebí jisté fyzické kondice. To podle mého přesně splňuje práce hasiče a zároveň mi poskytne i dost času na osobní život s rodinou.“

Jaké jsou tvé největší běžecké úspěchy? Stal se pro tebe běh sportem číslo jedna?

„Nejsem úplně typický běžec, běh byl vždy pouze doplněk k veslování – i proto žádné větší úspěchy nemám. Vyhrál jsem jen pár menších závodů, kde spíš než o samotný výsledek jde o radost z pohybu a o setkání s ostatními běžeckými nadšenci. Běh u mě v současné době převažuje, ale to jenom z toho důvodu, že nezabere tolik času. Například ráno po práci si jdu zaběhnout desítku, takže mám za 45 minut hotovo a potom mám celý den volno. Jinak toho dělám opravdu hodně: brusle, posilovnu, trenažér, zkouším hasičský sport TFA, takže takový komplex všeho.“

Jak jsi prožíval dobu, která odstartovala v březnu epidemií covidu-19 a s tím souvisejícími opatřeními?

„Osobně jsem to nijak neprožíval. Člověk musí být ohleduplnější k ostatním tím, že si například nasadí roušku, ale to není nic, co by se nedalo zvládnout. Naopak jsem se díky covidu při jednom z pracovních výjezdů po delší době potkal právě s Honzou Vetešníkem, takže jsme měli chvilku na to si pokecat.“

Co tě k přijetí výzev na všechny tři tratě virtuálního závodu Hostivice RUN vedlo?

„O stránce Row4fun.com jsem věděl, protože ji vytvořili kluci od veslování. Potom, co zorganizovali výzvu Hostivice RUN, mi napsal Kuba Paroulek, že bych se mohl zúčastnit. Věděl, že teď víc běhám, a tak jsem mu slíbil, že se zúčastním. A když už člověk něco dělá, tak to má dělat pořádně. Pojal jsem to tedy jako bych běžel závod a šel to vždy naplno.“

Kterou trať jsi si nejvíce vychutnal a případně kterou moc nemusíš?

„Nejlépe se mi určitě běžela desítka. Pětka je moc rychlá. po té jsem se regulérně pozv…, a půlmaraton už je zase moc dlouhý. Nemám tolik vytrvalosti, jako jsem míval, protože trénuji týdně asi o 10 hodin čistého tréninkového času méně, než když jsem vesloval.

Jak moc tě motivovala možnost sledovat výsledky ostatních a svůj čas vylepšit?

„Nejvíc mě namotivovalo, když jsem zjistil, že mě někdo předběhl na pětce 🙂 Měl jsem v plánu ten den běžet půlmaraton, ale rozmyslel jsem si to a šel jsem si hned zlepšit pětku 🙂

Kudy jsi běhal?

„Všechno jsem běhal na stezce v Pardubicích podél Labe. Je to rovina, takže se dá běžet hezky konstantně a navíc to mám hned za barákem.“

Pro Row4fun.com text zpracoval Zdeněk Paroulek.

Milan Viktora a Jan Vetešník

Olympijský vítěz David Svoboda výzvy v životě nutně potřebuje

Olympijský vítěz v moderním pětiboji z Londýna 2012 David Svoboda přijal možnost být ambasadorem virtuální verze závodu Hostivice RUN, která v průběhu května plnila síť Row4fun.com. V čem vidí přednosti takovéhoto webu?

„Je to skvělá platforma, která podporuje sport, motivuje k dobrým výkonům a dává příležitost poměřit síly na dálku. Myslím si, že to má potenciál nejen v době současných omezení, ale i do budoucna. Proto vašemu webu přeju, aby se pořád rozrůstal a přinášel sportovcům radost a zábavu!“

Jako ambasador virtuálního závodu Hostivice RUN ses zkusil se závodem poprat. S jakými ambicemi ses vydal na trasu?

„Potom, co jsem skončil se sportem na té nejvyšší reprezentační úrovni, tak už se pohybem opravdu jen a jen bavím. Chodím běhat docela často a pravidelně, ale do vyšších rychlostí se při tréninku pouštím čím dál méně. Proto jsem byl zvědavý hlavě na to, jaké tempo zvládnu udržet. Už jsem si totiž trochu odvykl…“

V běhu na 10 kilometrů jsi skončil třetí – jak jsi spokojený s výsledkem?

„Výsledek mě příjemně překvapil, ale byla to docela dřina. Rozhodl jsem se, že si tu „desítku“ zaběhnu v neděli ráno, ale v sobotu večer jsem měl oslavu s kamarády a opravdu výjimečně jsem toho moc nenaspal. Spojil jsem tak hned dvojí, pro mě dnes už neobvyklou zátěž :-)“

Kudy vedla tvoje trasa?

„Bydlím v Dejvicích, a tak pro mě byla nejlepší varianta běžet hezky po rovince podél Vltavy směrem na Kralupy. Po pěti kilometrech jsem to otočil zpátky k trojskému slalomářskému kanálu, kde to mám mimochodem taky moc rád. Zpátky to bylo proti větru a přehnala se rychlá bouřka, ale jinak bylo počasí skoro ideální.“

Která tvoje pětibojařská medaile tě stála nejvíc dřiny?

„Tak to mám jednoznačné. Normálně nebývám skoro vůbec nemocný, ale v roce 2009 jsem dostal na Světovém poháru v Itálii nějakou otravu z jídla. Asi čtrnáct dní jsem jen ležel s horečkami a bylo mi fakt hrozně. Za další dva týdny jsem se přesto rozhodl startovat na mistrovství Evropy, i když jsem byl ještě úplně zesláblý a vyhublý. Horko těžko jsem postoupil z kvalifikace, což mě ještě víc dorazilo. Ráno před finále jsem už ráno musel fakt zamakat, abych vstal z postele :-). Řekl jsem si, že hlavně musím nějak přežít, abych nezkazil klukům týmový výsledek. Doteď nechápu, jak jsem mohl skončit celkově na osmém místě v individuálu, ale měl jsem radost hlavně z toho, že jsme s Ondrou Polívkou a Liborem Capalinim byli stříbrní v týmech.“

Jakým způsobem se dá vyrovnat s propadem z medailových pozic hluboko dozadu, jak se tobě přihodilo s nezvladatelným koněm při parkuru v olympijském Pekingu?

„No, abych se přiznal, tak to pro mě v Pekingu bylo dost těžké. Bylo mi 23 let, byl jsem skvěle fyzicky i psychicky připravený, sahal jsem po zlatu z olympijských her a pak jsem šanci ztratil. Navíc bylo jasné, že to byl poslední závod v tzv. starém formátu před zásadními změnami pravidel i bodování atd. Další příležitost měla být v tak trochu jiném sportu a možná za nekonečné čtyři roky. Na druhou stranu, pětibojařům se tohle občas stává, a tak to pro mě nebylo poprvé ani naposled. Nezbylo než na to nemyslet a makat dál. Měl jsem obrovské štěstí, že se mi to napodruhé podařilo.“

Máš ve svém životě rád výzvy?

„Nejen, že mám výzvy rád, ale já je dokonce nutně potřebuju. Bývá to sice nepříjemné, ale pod tlakem se mi daří líp než v dobách klídku a pohody. Ze sportu jsem si zvykl na ten super pocit, když někde zamakám a pak se zlepším nebo se něco naučím. Delší čas v ,zóně komfortu´ se cítím nekomfortně :-). Na jedné velké výzvě teď spolupracuju. Můj brácha Tom dostal nápad založit sportovní základní školu s všestranným zaměřením, kde by se optimálně skloubila kvalitní a efektivní výuka a vzdělávání se sportovním tréninkem a zdravým rozvojem dětí. Je to sen a výzva zároveň. Snad se nám to podaří.“

Pro Row4fun.com text zpracoval Zdeněk Paroulek.

David Svoboda (foto: archiv DS)

Vítěz sčítací výzvy v běhu se přiblížil ke 200 kilometrům!

Kdo se skrývá pod nickem Winston Wolf, který během 10 dnů (se třemi dny pauzy) uběhl v rámci naší sčítací výzvy 182.840 metrů? Třiačtyřicetiletý elektrikář Jarda Janecký, který prý život moc vážně nebere… Odkud je?

„Jsem z vesnice s teplou vodou, které místní říkají Ostrov. Z okna se dívám na krásu Krušných hor s Klínovcem uprostřed.“

Jak je pro tebe důležitý sport a jaké máš další koníčky?

„Sportuji od malička. Závodil jsem na kole, pokoušel se o trialon, fotbal, florbal a asi dalších tisíc sportů… Zhruba tomu odpovídá i zhuntovanost těla, podpořená povícero zákroků chirurgů, ortopedů a fyzioterapeutů. Mými koníčky jsou mé dospívající děti a knížky.“

Jak ses dostal k webu Row4fun.com?

„K webu jsem se dostal náhodou na instagramu u nějakého jiného běžce, tak  jsem si řekl, že výzvu zkusím a uvidím… Nejlepším denním výkonem bylo absolvování Železného muže.“

Kudy jsi při plnění výzvy běhal a co na tvé výkony říká okolí?

„Snažím se běhat, pokud to jde, po horách. Tady v okolí běhám jen krátké trasy. Už bych tu mohl běhat poslepu, pondělky a soboty se snažím mít na regeneraci. Půlka okolí se mi směje (gaučáci) a zbytek kamarádů taky sportuje. Je tu pár bláznů, kteří naběhají ještě víc.“

Máš před sebou nějakou vlastní životní výzvu?

„Životní výzvy nějak neřeším, neumím plánovat, žiju teď a tady. Pokaždé, když něco dlouhodoběji plánuji, tak to nevyjde…. Možná zkusím nějaký ultramaraton.“

Pro Row4fun.com text zpracoval Zdeněk Paroulek.

Jarda Janecký (alias Winston Wolf) se svými syny

Translate to ENG »

Vítáme tě v Row4fun.com

Jsme rádi, že jsi se k nám připojil. Těšíme se na tvé výkony a doufáme, že se ti bude u nás líbit. Vytvořili jsme ti u nás tvůj účet, na kterém můžeš sdílet své výkony, účastnit se výzev, komunikovat se svojí skupinou atd.

Máš zájem se dozvědět o Row4fun.com více? Více ZDE.