Náhodou jsem narazil na dvanáctidenní výzvu, spočívající v tom, kolik za tu dobu naběháte kilometrů. Nerozvážně jsem to zakliknul s tím, že si pojedu své tréninkové tempíčko a mohlo by to těch 100 km dát…
1.– 5. den… Posílám výsledky z mých standardních tréninků a závodů a nevěnuji výzvě příliš pozornost… i tak zjišťuji, že se pohybuji mezi TOP 4…. s cca 69 km.
Tady přesně vím, že ta „opice“ vlezla do hlavy a řekla mi….“voe, to zkusíš“….a v tu chvíli už za ty roky vím, že se stávám neovladatelným.
6. den… dávám téměř 25 km, celkově jsem přes 93 km a jdu do čela o 700 metrů.
7. den… něco přes 20 km a očekávání, jak se ostatní zachovají…jsou silný…klesám na 2.místo s cca 114 km a se ztrátou přes 3 km na čelo… začínám tušit, že tato výzva bude hodně bolet a bude potřeba přes 200 km.
8. den… bolavej vyrážím brzo ráno na trať… a když je ten Celosvětový den běhu posílám soupeřům dávku 35 km a uvidíme, jak jsou psychicky odolný….já sám jsem „na plech“, ale to naštěstí u virtuální výzvy nevidí… druhý „dává“ slušných 21 km.
Po dvou třetinách závodu: 1. Havlíček 149 km x 2. Chlup 138 km… bitva bude pokračovat další 4 dny…
9. den… noc probdělá, vstávání po čtyřech, schody na snídani sjíždím vsedě… bilance není dobrá… i kdybych měl dnes běžet jen půlku toho, co bude třeba, pořád to bude kurwa dlouhý….na jednom rameni sedí „opička“, která mi sděluje „tak co ,mladíku’, jsme u konce sil, což?“… na druhé rameno si sedá jiná opička a povídá „dopij to blbý kafe, nazuj ty zasraný tenisky a běž Forreste, utíkej“… tak tedy zase utíkám…. a večer s napětím odesílám další dávku…31,5 km… hlavní soupeř dává odpočinkových 5 km…
1. Havlíček – 181 km, 2. Chlup – 143 km, další umístění již ztrácejí cca 70 km
Jdu do hospody… úbytek 5 kg na váze musím dohnat…3 dny budou ještě dlouhé…ano, zítra běžím na utopence a 5 plzýnek?
10. den… jsem línej i na popis mého aktuálního stavu…takže to nechám na jiné….
Zakázaný ovoce – Zas ráno
https://www.youtube.com/watch?v=Ix7sMctrhfo
Sedím a přemítám,
jak se to nedělá a mám
snad v hlavě nasráno.
Vstávám, jdu do toho,
začnu teď nanovo, mám rád,
když přijde zas ráno.
Mám chuť žít, osudu na frak dát,
zvýšit obrátky, už se nebudu bát.
Nechci stát v koutě jako tolikrát.
Lepší hned shořet, než vyhasínat.
Vyhasínám.
Zbejvá pár věcí,
co bych chtěl udělat a říct,
než nepřijde ráno.
Dneškem svět nekončí,
zatím mám čas a nic víc
není nikde psáno.
Rozhodně včerejším „trhákem“ nechci usnout na vavřínech… jsem rozhodnut dnes ostatní psychicky dorazit a dostat se po deseti dnech přes magickou hranici! No jo, ale jak? Ráno hlava i tělo vzdoruje jako zatím dosud ne… slova dcery také příliš optimismu do žil nevkládají „tatínku, tobě je špatně?….“
Tak dnes jen „odpočinkově“ 24 km…. druhý v pořadí dává „dvacku“…
1. Havlíček – 205, 2.Chlup –163, 3. Jandlová – 131
11.den… rád čtu a poslouchám jednoho známého mentálního kouče: „Cokoliv si umíš představit, toho můžeš dosáhnout“… „tvé limity jsou pouze takové, jaké si ty sám dovedeš představit a nastavit“… ok… nemám limity, jedeme dál… proč je ale do pr… tolik kopců v těch lesích Krušných hor?
Nicméně dnes, předposlední den výzvy mě nic nebolí….vždy říkám, až mě nebude nic bolet, budu mrtvej… že by už?… každopádně dnes by to mohlo být „na pohodu“ … jenže chčije a chčije… 28 km, soupeři 26 km a 25 km.
Před posledním dnem: 1. Havlíček – 233 km, 2. Chlup –189 km, 3. Jandlová – 156 km
12. den… narozeninový den… narozen v 0:30 a poprvé tedy vybíhám jako 49-letý…čekal jsem, že každý rok bude znát, ale dnes to platí dvojnásob… ale je to v této výzvě naposled… kurwa naposled a to je sakra velkej důvod běžet, i když chčije celý den slušně….
Výpočtem jsem si určil dnešní cíl…20 km a ten byl splněn. Další soupeři dnes cca 15 km, 26 km…můj obdiv sklízí žena na 3.místě celkově… poslední den vyšvihnout takovou kilometráž…
Konečné pořadí:
1. Michal Havlíček – 253 200 m
2. Jaroslav Chlup – 203 650 m
3. Blanka Jandlová – 182 300 m
4. Winston Wolf – 165 810 m
Tak si to shrňme – 12 dnů běhů bez volna, celkem 253 200 m.
Proč jsem to ke konci nasměřoval na tak divné číslo?
Jednoduché – je to 12 x 21,1km = 253,2 km, neboli 12 půlmaratonů v řadě po sobě.
Co mi výzva přinesla?
Opět potvrzení, že věk je jen číslo, že možnosti má člověk téměř neomezené a zvládne vše, co si usmyslí. Dala také slušný objemový základ pro delší triatlony a běhy na sezónu.
Co mi výzva vzala?
5 kg tuku, dost vaziva v kloubech a dvoje prošlapané střevíčky.
Mimochodem během výzvy jsem nepozřel žádný ionťák, gel, brufein ani jiné podpůrné prostředky… prostě jen přírodní strava bez chemie – řízky, utopenci, sekaná, pivo a kafe…